CESTA NA SEVER ZA FOTKOU DO ČASÁKU

Stejně jako mě moje pokrevní vazby a znalost polštiny dovedly k e-shopu SloveM, dovedly mě taky letos v létě k focení u Baltu. Ale od začátku …..

Asi před rokem jsem se seznámila s fotografem Petrem, kterého si kolegyně, která se u mě školila přivezla s sebou, aby jí natočil backstage video a udělal fotky. Holky, které školíte, asi si dovedete představit, že mi to úplně nebylo po chuti. Nějaký čumil, co vám při práci furt funí za krk, posouvá vám světla, šťouchá do ruky a furt čekáte, až na něco zaostří. No longstoryshort, Petr je docela kocour (no co, jsem vizuální typ) a ty profi fotky byly tedy jako dobrý, no. Ale co mě asi přesvědčilo, že jsem ho vzala na milost, bylo super video. Takže takhle naše spolupráce začala.

Taky máme společnou slabost pro dobrý víno a když je při práci pauzička, tak si rádi dáme sklenku. A u jedný na to došlo: „Hele, Maki, a ty si tedy poloviční Polka, jo? No hele, já jsem viděl na fotce jedno místo v Polsku a já bych tam strašně rád fotil. Neznáš to tam?“ Tak na Polsko já se chytnu vždycky, že jo. Ale tohle byla fakt pecka, neb Peťa mi ukázal fotku míst, odkud pochází moje rodina a kde jsem prostě doma. Takže „JEDEME NA WYDMY!!!!“

Od myšlenky v květnu po realizaci v červenci nebylo zas tak moc času, ale nám klaplo všechno, co jsme naplánovali. Sehnat modelky, domluvit spolupráci s půjčovnou šatů, doobjednat nějaký cetky z Číny, doplnit makeu-up kit, zajistit ubytování v mým oblíbeným a osvědčeným penzionu. Celý fotovýlet jsme vyhlásili jako událost pro profíky, a tak se chytil ještě fotograf Kamil z Havířova, který doplnil naši skupinku.

Odjeeezd. Nemysleli jste si, že všechno bez chybky klaplo, že jo? My dva s Petrem zaberem svýma pracovníma krámama celej kufr mýho auta, takže sice můžeme vzít modelky, ale nevejdou se nám tam s věcma. Takže Nessa je ochotná jet z Prahy do Ostravy vlakem, kde ji nabere Kamil a my vyrazíme s Petrem a Barčou z Mělníka. Baru je zarovnaná vzadu kuframa. Ok, není to komfortní, ale není to komplikace. Aha, takže vy chcete komplikaci? Tak jo. Nesse uletí letadlo z Londýna, takže se nedostane do Prahy včas na vlak. Ale je to zlaté děcko, takže si hned zajistí letenku z Londýna do Kodaně a z Kodaně do Gdaňska. Super, Kamil ji nabere po cestě. Z Moravy jede přes Gdaňsk. Jo málo komplikací? Tak Kamil ji nenabere, protože do Gdaňska přiletí o půlnoci. Takže jsem připravená po devítihodinový cestě do Łeby sednout ještě na dvě hoďky za volant a jet na letiště. Mentálně připravená. Fyzicky nepřipravená. Takže jak to vykoumáme? A teď se hodí moje polský předky i zadky. Volám bratranci, bratránek projede všechny možnosti na síti a zajistí autobus z letiště do Leborka. Fajn, tam jsem za půl hoďky. Ale faaaaakt se mi děsně nechce, budík na půl třetí, ouuu. Takže volám kamarádovi, co má hodně kamarádů, jestli nemá kamaráda, co by měl taxi. A má. Díky bohu za tu polskou krev. Takže modelína se úspěšně dostala do apartmánu. Já do tří stejně nezamhouřila oko, protože ty kočky všechny tak nějak adoptuju a mám k nim vyloženě mateřský city, včetně obav, že se jim něco stane.

Ale díky tomu, že jsem t všechno předelegovala na moje příbuzenstvo, jsme si už navečer zvládli zajistit kola pro přepravu na místo. Wydmy (píšečný duny) jsou cca 9 km od města, v části Slovanského národního parku, kam se autem nedostanete. Můžete dojet 5 km před ně a pak se nechat přiblížit elektromobilem, ale stejně se ještě necelý dva kiláky vláčíte pěšo. Tak jsem i ostatní přesvědčila, že nejlepší je, na sebe navěsit všechny naše cajky a jet na kole. Naštěstí se nám podařilo ukořistit takovej ten vozejček na mimina a tam jsme to všechno nacpali. Rikšou se dobrovolně stal Petr a my ostatní jeli na lehko.

První den se fotilo přímo na Wydmách. Dopoledne jsme s Petrem sestavili outfity na všechny tři dny a odpoledne jsem začla holky chystat, ve čtyři jsme šlápli do pedálů.

Ještě když jsme cestu plánovali, jsem všechny upozornila, že 1) u Baltu fakt fouká 2) i když je hezky, u Baltu je chladno 3) i když je ve městě teplo, na pláži platí 1) a 2), ať si tedy vezmou teplý oblečení. A jako bonus 4) je tam mraky komárů. Na Wydmách všichni s překvapením zjistili, že i když je úplně azuro a ve městě jsme byli v tílku a kraťasech, tak tady fouká a je tu zima. A žerou tu komáři.

No asi takhle, měli jsme na focení samý sexy lehounký šatičky. Jeli jsme fotit iluzi Sahary, ne Eskymáky. Holky byly už asi tak za půl hodiny skoro hybernovaný, protože jejich „teplé oblečení“ – legínky a kroptop bundičky, jim bylo na nic. Vzhledem k tomu, že jsem matka podobnýho stvoření, byla jsem připravena a rozdala všechno svoje teplý oblečení, tak se nám podařilo nafotit skoro všechno, co jsme měli v plánu. Jen západu slunce jsme se nedočkali, protože pak už bysme je asi lámali z ledu. Pánové to statečně přežili, já ani nestihla vychladnout, protože jsem mezi nima furt lítala, podrž, přines, uprav.

A protože jsem tam fakt doma a vím kam, jeli jsme na výbornou večeři, kde jsme se zahřáli luxusním vývarem a s holkama jsem se ještě odměnily sladkou tečkou. Vzhledem ke sportovnímu výkonu úplně bez výčitek, i když už bylo po jednadvacátý hodině.

Další plán byl fotit při východu slunce, ale to neklaplo. Petr měl představu, aby bylo trochu mraků. Jenže ono bylo úplně azuro, takže zaklapl budík, kouknul z okna a nechal nás spát. Vzhledem k tomu, že jsme první den byli na focení moc brzo a nedočkali se toho západu, posunuli jsme čas příprav o hodinu. Navíc jsme se rozhodli, že dojedeme jenom na pláž 3km od města, takže můžeme ještě půl hoďky přidat pro zevling po městě. Pro tenhle den jsem vybrala černý kouřovky, protože den před tím mi to sluníčko všechno prosvítilo. Přišel čas příprav a do toho přišly taky mraky, nejdřív pár, Petr s Kamilem se radujou, já už míň, protože holky už začínají mít ty stíny jako strýček Fester z Adams family. Než jsme dojely na pláž, už se neradoval nikdo, totálně se zatáhlo a ze západu nebylo nic. Ale nebe nás přeci jenom odměnilo dramatickou oblohou a celá scéna vyšla pohádkově bouřková. Holky tentokrát mrzly i v mým oblečení, ale bylo to jedno, protože ten západ stejně nebyl. Takže jsme skončili zase u vývaru.

Třetí den byl hlášený déšť, pánové se chytli nápadu fotit v dešti na pláži, takže kromě magora, co furt běhá (já) se nikdo neobtěžoval vstávat. Ale užila jsem si krásný fotogenický východ slunce na poloprázdný pláži :-D. Dokonce i pár temp v nezvykle teplým Baltu. Dnešní look byl čistě nude, takže prácička tak na hoďku. Tak se čekalo na déšť. Všechny apky ho ukazovaly. Ale nebeská apka měla jiný úmysly, prostě bylo hezky. Ok, my počkáme, však ono to přijde. Přišlo, totálně jednolitě šedivý nebe, noční můra všech fotografů. Maki, nouzový plán, nějaký místo fotogenický, kam dojedeme autem. Ok, je tu jezero s krásným dřevěným molem a je tam velký parkoviště. Jedem. Ehm, ono to molo už není, rozpadlo se. Ale to nevadí, to bude aspoň zajímavý. Jeee, lidi, ono je to oplocený, tak to musíme obejít. Ale je to jen tak půl kilometru okolo. Takže zase všechny cajky z auta navěsit na sebe a jdeme. Molo jak piano bez černejch klapek. Holky balancujou na prknech a fotografové hledají aspoň mini skulinky v nebeský šedi. A všude hejna komárů. Repelenty jsme vyplácali hned první den. No, něco se i tak nafotilo. Ale …..bylo teplo 🙂 I tak jsme skočili u vývaru, ten Poláci fakt uměj! A my se s holkama zase odměnily sladkejma pirožkama.

Další den cesta domů a hádejte co. Lilo, uplný provazy deště, jako když to lejou zahradní hadicí 😀

No prostě focení na Baltu je vždycky s překvapením. A pro nás pro všechny je krásným překvapením výběr fotek z tohohle fotoshootu do několika i zahraničních časopisů. Tak to myslím stálo za ty malý komplikace, co?